Ví se vůbec ještě, že druhý únor v kalendáři býval kdysi věnován svátku jménem Hromnice? Hromnice se pomalu začínáme z našeho kalendáře vytěsňovat. Ale proč přece, vždyť Hromnice patřila k tradicím našich předků. Neříkám, že by zrovna Hromničky, jak se symbolicky říkalo svěceným svíčkám, nás mohly ochránit před bouřemi, hromy a blesky. Ale přesně v toto věřili naši dávní předkové. A není na škodu se o jejich život zajímat. Zjišťovat jejich životní osudy a obyčeje. Poznat jak kdysi trávili svůj čas a porozumět jim. A možná když porozumíme jim, porozumíme jednou i sami sobě.
Hromnice je vlastně první dopis od jara. Venku sice je ještě stále sníh a může nás někdy překvapit i mrazivé počasí, ale jen samotná představa toho, že se budeme moci za pár týdnu oddávat prvním slunečním paprskům a moci si přivonět k prvním sněženkám, petrklíčům a prvosenkám, v nás dokáže vyvolat příjemné pocity. Když se dnes podívám z okna, mám pocit, že se příroda začíná pomalu probouzet. Ale je to asi jen chvilková záležitost, neboť slunce je ještě zatím stále vysoko a paní zima ještě zdaleka nebude chtít předat svoje žezlo. Ale je tak nějak více světla. A právě na Hromnice se začíná prodlužovat délka bílého dne, a to dokonce o celou hodinu oproti zimnímu slunovratu. A dokonce ke konci měsíce února se budeme moc těšit s celé hodiny a půl. Takže se máme na co těšit.
Ale co je vlastně ta Hromnice?
Hromnice je vázána na pradávný církevní svátek, jehož bezprostředním podnětem je tzv. Svátek uvedení Páně do chrámu. Tento svátek má připomínat událost zapsanou v Lukášově evangeliu. Čtyřicátý den po Ježíšově narození, tak jak to bylo onehda zvykem v židovské tradici, přinesli Maria a Josef malého Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby svého syna odevzdali Bohu. V chrámě se setkali s prorokem Simeonem, který vzal malého Ježíše do náručí a pronesl:“ Nyní propouštíš svého služebníka, Pane, podle svého slova. Neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy. Světlo, jež bude zjevením pohanů, slávu pro tvůj lid Izrael.“
A zřejmě od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši-světle, pochází obyčej, který se začal rozšiřovat zřejmě od 11. století. V tento den dávali naši předkové za okna svých domovů svíčky tzv. hromničky, které je měly chránit proti bleskům, hromům a bouřím, proto má tento den název Hromnice. Hromnice zároveň symbolizuji definitivní konec vánočnímu času. V této době už většinou v žádné domácnosti není ani stopy po vánočních ozdobách, betlémech či vánočních stromečcích.
Den zasvěceného života.
V katolické církvi je rovněž 2. únor tradičně propojován s mnohaletou církevní tradicí, která má symbolizovat ochotou zasvětit svůj život poslání řeholníků a řeholnic - Den zasvěceného života či Světový den zasvěcených osob.
Papež Jan Pavel II. v roce 1997 sjednotil liturgický svátek Uvedení Páně do chrámu, který připomíná Ježíšovo zasvěcení, s připomenutím těch, kdo v církvi zasvěcují svoje žití celoživotní službě Bohu a lidstvu.
Takže nevidím důvod, proč 2. únor v kalendáři přehlížet.
Mějte krásný den.
Vaše Renáta
