Již tuto neděli zahřeje naše srdce plamínek z první svíčky zapálené na adventním věnci. Tento plamínek symbolicky ohlašuje začátek nového liturgického roku a také očekávání na Vánoce. Vždyť tu budou už za čtyři neděle, čož symbolizují právě 4 svíčky na adventním věnci. Každá neděle má také svůj název. Po železné příjde bronzová, pak stříbrná a nakonec zlatá. Každou další neděli se zapaluje o jednu svíčku navíc, a až se rozhoří všechny čtyři, víme, že je blízko Štědrý večer.
Pro někoho možná začíná doba stresu, shonu, nakupních horeček a Vánočních příprav. Pro někoho možná období kolem Vánoc známená vrátit se zpět v čase, zpět do dětství, kdy byly Vánoce nejkrásnějším odbobím v roce s nenapodobitelně kouzelnou atmosferou. A právě advent je doba sklidnění předurčena k zamyšlení a k rozjímání.
Za dob našich babiček byl advent dobou postní. V tomto období byly zakázány všechny zábavy, tance a zpěvy. Odpovídalo to však životnímu stylu našich předků, neboť od jara do podzimu neustále pracovali na polích a teprve až v zimě si mohli dopřát odpočinek. To se většinou věnovali domácím pracím jako je draní peří, pletení, šití či tkaní.
Historie Adventu.
Slovo Advent pochází z latinského slova „adventus“, což v překladu znamená příchod (původně z řeckého slova epifaneia – zjevení). A právě adventní dobou začíná čas radostného očekávání na narození Spasitele a na jeho druhý příchod na svět. Počátky adventu mají kořeny v 7. století. V západním křesťanství tehdy bylo adventních nedělí 4 až 6, až papež Řehoř Veliký ustanovil jejich počet na čtyři. Začátek adventu je stanoven na první adventní neděli a končí západem slunce Štědrého večera.
Pojmenování neděli podle kovu (železná, bronzová, stříbrná a zlatá), však nemá s historii křesťanských Vánoc nic společného. Tato zvyklost je poměrně mladá. Historici tvrdí, že označení nedělí je jen reklamní tah obchodních řetězců, který vznikl za první republiky. Zvyšující se cena kovu symbolizuje stupňující se nákupní šílenství.
Adventní věnec
Od nepaměti je věnec znamením vítězství, důstojnosti, projevem úcty, radosti a slávy. A takto o něm píše i Bible („Neboj se. Buď věrný a dám ti vítězný věnec života.“ ( Zj 2,10). Adventní věnec je také symbolikou Kristova Kříže, proto rozmístění svíček na všechny světové strany.
Teorií o původu adventního věnce je hned několik. Někteří tvrdí, že rozsvěcování svíček na adventním věnci nepřímo pochází ze židovské tradice staré 2000 let, svátku světel, zvané Chanuka. S tím rozdílem, že na chanukových věncích najdeme svíček více. Jíné zdroje uvádí, že věnce a svíce byly používány už před příchodem křesťantví, a křesťané tento zvyk převzali až v 16.století. Anebo, že tradici věnců založil v roce1839 kněz Hinrich Wichen, který poprvé před Vánocemi pověsil dřevěný kruh se svícemi, či protestantský teolog Johann Hinrich Wichern až v 19. století. Ať už to bylo tak nebo onak, pravdou zůstává, že tento zvyk v našich končinách zdomácněl a stal se symbolikou adventu.
Jak by měl věnec vypadat?
Liturgickou barvou adventu je barva pokání, ztišení a čekáni - fialová. Třetí neděle adventní, zvaná Gaudate má barvu růžovou, ta symbolizuje radost. Z toho tedy vyplývá, že by věnec měl mít 3 svíčky fialové a jednu růžovou. Objevuje se však varianta i s pěti svícemi. Ta pátá má být bílé barvy, umístěna uprostřed věnce. Bílá barva má symbolizovat čistotu Ježíše Krista.
Jiné tradice uvádějí, že svíčky by měly mít barvu červenou a zlatou. Červená barva má symbolizovat Kristovu prolitou krev a zlatá barva je barvou života a vítězství.
Variant je však mnohem více, neboť nad tradicemi často vítězí módní trendy a adventní věnec se tak stávají spíše dekorací.
Ať už bude barva svíček na Vašem adventním věnci jakákoliv, přejeme Vám, ať světlo svíček přinese do Vašich srdcí lásku a touhu pro rodinné sounáležitosti.
Váš Nábytek v kostce.
