„Válka není nepříjemnost, ale ta nejohavnější věc na světě.“ – Lev Nikolajevič Tolstoj
Holokaust, toto děsivé slovo v nás vyvolává nespočet emocí. Počínaje zděšením a hrůzou, konče smutkem a bezmocí. A i když je holokaust slovem plným bolesti a zármutku, přesto bychom na toto slovo neměli nikdy zapomenout a naučit ho vyslovovat ve všech pádech i naše děti. Ne pro to, abychom na jejich tvářích viděli zděšení, ale právě proto, abychom nemuseli na jejich tvářích nikdy zděšení z holokaustu vidět. Protože pokud lidé budou vědět co všechno je schopen učinit člověk člověku, tehdy snad budou schopni i pochopit hloubku lidského utrpení, kterého je schopen bratr na bratru vykonat.
Pojďme si teď ve zkratce připomenout, co těmto odsouzeníhodným činům předcházelo. Nedlouho po nástupu Adolfa Hitlera se začal rozjíždět program na omezování a později vyhlazování židů. V březnu 1933 se otvírá první koncentrační tábor v Dachau. Po vyhlášení tzv. Norimberských zákonů v září 1935, byli Židé vyloučeni z německé společnosti na její okraj. 9. listopadu zavraždil ve Francii jakýsi Žid německého diplomata, a tím se spustilo masové vraždění Židů a ničení synagog po celém Německu. Po vypuknutí 2. světové války se situace značně vyostřila. Zpočátku bylo vyhlazování nesystematické. Postupující speciální oddíly SS na místě vraždily odpůrce nacismu, důstojníky, inteligenci a především Židy. Všichni Židé starší šesti let jsou donuceni nosit Davidovu hvězdu, aby mohli být ihned rozpoznáni. Později Židy soustřeďovali v ghettech, odkud byli postupně transportováni do koncentračních táborů. Avšak po útoku na Sovětský svaz se začalo vraždit opravdu ve velkém. Na konferenci v Berlíně 20. ledna 1942 přednesl Heyndrich Hitlerův plán na tzv. Konečné řešení židovské otázky, tzn. Transport evropských Židů do vyhlazovacích koncentračních táborů. Tím Němci začínají plnit svůj hrůzyplný úmysl. Několik miliónů lidí umírá vyčerpáním, hladem, ale nejčastěji v plynových komorách, jelikož popravčí čety jsou velmi pomalé pro plánované masové vyvražďování...
Nejhorším koncentračním táborem je považována Osvětim. Zahynulo v ní přes 1 350 000 lidí. Největší a nejstrašnější židovská ghetta byla v Polsku. U nás to byl např. Terezín. Bohužel až po úplném osvobození táborů vyšly na povrch všechny barbarské činy, podložené fotografiemi a reportážemi, které otřásly celým světem. Touto krátkou verzí však nemůžeme ani zdaleka přiblížit utrpení lidí, kteří si tímto nelidským chováním prošli…
Mezinárodní den památky obětí holokaustu připadá na 27. ledna. Tento den byl vyhlášen Valným shromážděním OSN 1. listopadu 2005. Je to den, který nám má připomínat utrpení přibližně 6 milionů židovských obětí, 2 milionů Romů a milionů dalších nevinných obětí v době holokaustu za 2. světové války. Přesný počet se bohužel nikdy nepodařilo zjistit. Toto datum není vybráno náhodně, jelikož byl právě 27. ledna 1945 osvobozen Rudou armádou nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka. Návrh na vyhlášení tohoto dne byl podán Izraelem, Spojenými státy, Austrálií, Kanadou a Ruskem a podpořilo jej 91 členských zemí.
Co říci závěrem? Snad jen to, abychom už nikdy nedopustili, aby se podobná zvěrstva ještě někdy staly. Ať už na území Evropy nebo kdekoli na tomto světě. A proto si připomínejme nejen 27. 1. Mezinárodní den památky obětí Holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
