Židle je možná pro mnohé z nás nábytek, který je tak běžný, že si ho sotva všimneme. Přesto však si bez ní neumíme představit svoje každodenní bytí. Ať už právě spočíváte v pracovně na kancelářské židli či u svého jídelního stolu v náručí své oblíbené jídelní židle, pojďte s námi nakouknout do její historie a možná, že se na svoji židli budeme dívat jinýma očima.
Historie sezení….
Lidé v pravěku většinou seděli na zemi, nejraději u ohniště, pod sebou měli jen klestí nebo seno. Přesto si dokázali vyrobit jeden z vůbec prvních funkčních kusů nábytku. Nejprve sloužil jen v jeskyních u ohniště a byl vyroben z nasbíraného klestí, opracovaného dřeva, kamenů či kostí.
V paleolitu lidé většinou používali dřevo – z nasbíraných větví si vyráběli nejen nástroje, jako sekyry, nože nebo dřevěné paličky, ale i první kusy nábytku. S objevením prvních nástrojů na opracování dřeva, kterými lidé rozdělávali oheň, se začal vyrábět nábytek z dílů spojených čepy, oplétanými spoji, koženými řemínky nebo liánami. Tímto způsobem vznikala lehátka proplétaná proutím či trávou, stoličky, stoly či police.
Vývoj sezení od středověku po renesanci
Sezení se postupně stávalo i symbolem moci. S příchodem otopných systémů ve vyšších společnostech se změnil i způsob bydlení a s ním i sezení. Objevila se první uzavřená ohniště v podobě krbů či pecí, a s nástupem kamenných podlah namísto hliněných bylo třeba chránit člověka před chladem od země. Vznikaly trůny, sedáky s vysokými opěradly a podnožníky. Panovníci byli zprvu obklopeni kožešinami a polštáři, a až ke konci středověku vznikl první čalouněný nábytek.
Renesance přinesla zásadní změny v bydlení – interiéry se stávaly pohodlnější, barevně pestřejší a originálnější než gotická a románská obydlí. Začaly se používat dřevěné obklady a textilie, a vytápění se modernizovalo zavedením kachlových kamen. Tento nový přístup ovlivnil i sedací nábytek: těžké masivní židle připomínající trůny byly postupně nahrazovány lehčími, ale stále stabilními a pevnými židlemi, které svým tvarem a konstrukcí velmi připomínaly židle dnešní.
Židle pro všechny
Židle se vyvíjely podle způsobu lidské činnosti, protože měly lidem život usnadnit a přizpůsobit se různým potřebám. Snížením těžiště poskytovaly lepší stabilitu a pevnější zapření nohou při práci, například u kolovratu, při mísení těsta nebo u verpánku. Samozřejmě také sloužily k odpočinku a chvílím lenošení.
Každá kulturní etapa dávala židlím jiný význam a měnila jejich konstrukci. V dobách, kdy byla podlaha ještě hliněná, byly oblíbené trojnohé židle; až s nástupem kamenných a dřevěných podlah se začaly používat židle čtyřnohé. Módní vlivy rovněž určovaly tvar sedáků – například v baroku si široké sukně dam vynutily velké a hluboké sedáky. Již ve středověku bylo velmi oblíbené čalouněné křeslo, tzv. ušák, poskytující oporu pro hlavu, a existovaly i skládací sedačky pro snadnou manipulaci a úsporu místa.
Nesmíme však zapomínat i na evoluci tzv. selských židlí, které čerpaly inspiraci právě od svých kolegyň z bohatších společenských vrstev. Tyto židle však měly jednodušší vzhled, ale to jim na půvabu neubíralo. Byly však velmi praktické a mnohem více korespondovaly s každodenním vesnickým životem. V obydlí hospodáře převládaly většinou lavice. Židlí bylo v těchto místností pramálo, většinou jen jedna či dva kusy, a na těch sedávaly pouze vzácné návštěvy.
Mějte krásný den.
Váš Nábytek v kostce
