Hlavním rysem vývoje jsou dědičné dispozice pro tento vývoj. Geny, či chcete-li generické mantinely vytyčují, jak se člověk může vyvinout, jakým se může stát i po psychické stránce, co se může naučit. Každý psychický rys má biologickou dědičnou složku, přesněji řečeno, příslušné individuální odlišnosti jsou do jisté míry určeny dědičností.
Poslední znalosti genetiky, molekulární biologie a neurověda dokazují, že s důležitou částí základních charakteristik osobnosti se člověk už rodí, a že mnoho růzností v osobnosti jedinců je dáno právě rozdílnosti genů, které jsme zdědili po rodičích. Jsme výsledkem evoluce trvající mnoho generací, která po miliony let sbírala nespočetně bitů informací, koncentrovala je, zušlechťovala a vylepšovala až do té doby, než se narodíme a jsme vrženi do světa. Máme vzhled podobný jako ostatní členové rodiny a v mnoha hlediscích se i chováme a máme podobné názory jako oni.
Genetika v utváření osobnosti hraje významnou úlohu, ale jsou jiné důležité prvky ovlivňující osobnost jako je prostředí, výchova a sebevýchova. Geny dávají utvářející se osobnosti určitý základ, který nemůžeme ovlivnit, ale prostředí a výchova dotvářejí celu osobnost. Některé špatné povahové rysy se budeme snažit utlumit a ty dobré zase povýšit.
Jsou věci, které nemůžeme změnit, a jsou geneticky dané. Zdědili jsme je po prapředcích a svých rodičích a to od každého rodiče 50%. Je tedy zbytečné o to usilovat. Zaměřme se tedy a soustřeďme své úsilí na to, co můžeme ovlivnit, změnit a rozvíjet. Například temperament je zděděný a neměnný. Tedy v nepatrné míře ho můžeme záměrně ovlivnit, ale hlavně se s ním můžeme naučit účelně pracovat. Člověk, který je např. cholerik může za pomoci výchovy, sebevýchovy a poznání své chování ovlivnit a usměrnit.
Naše geny ovlivňují důležitým způsobem i to, jak snadno se někdo rozčílí, ale to jak se v dané situaci člověk zachová, záleží na zvycích naučených cvičením a opakováním. Proto je velmi důležité naučit se usměrňovat zlost, či jiné negativní vlastnosti. Měl by to být náš celoživotní úkol.
Jako rodiče musíme svého potomka přijímat takového jaký je. Jsme to my, kdo mu dáváme své genetické predispozice, proto bychom měli čerpat ze svých nezdarů, selhání, úspěchů a poznání sebe samých. Když budeme analyzovat své chování a reakce na určité situace zjistíme, že i naši potomci dělají obdobné chyby, jako jsme dělali my. Proto by rodiče měli využít tyto informace a další generaci posunout o stupínek výš ve vývoji osobnosti člověka.
Velmi důležitým faktorem je i prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Zkusme se tedy zamyslet, zdali by nebylo dobré, potěšit vaše potomky např. novým psacím stolem, postelí nebo třeba komodou. A my v NÁBYTKU V KOSTCE vám budeme samozřejmě nápomocní.
