Židle je možná pro mnohé z nás nábytek, který je tak běžný, že si ho sotva všimneme. Přesto však si bez ní neumíme představit svoje každodenní bytí. Ať už právě spočíváte v pracovně na kancelářské židli či u svého jídelního stolu v náručí své oblíbené jídelní židle, pojďte s námi nakouknout do její historie a možná, že se na svoji židli budeme dívat jinýma očima.
Historie sezení….
Lidé v pravěku seděli povětšinou na zemi. Rádi se uvelebili v blízkosti ohniště, pod sebou pouze klestí či seno. Avšak jeden z vůbec prvních funkci plnících nábytku si dokázali vyrobit už i lidé v těchto pravěkých dobách. Nejprve byl, vyžívám jen v jeskyni u ohniště a byl vyroben z nasbíraného klestí nebo pazourky opracovaného dřeva, kamenů nebo kostí. Obvykle ovšem lidé v paleolitu vyráběli vše pouze ze dřeva, především z nasbíraných větví, ze kterých si vyráběli různé nástroje, jako sekyry, nože, dřevěné paličky, či škrabadla. Objevením prvního stroje na opracování dřeva, kterým lidé běžně rozdělávali oheň, se mohl začít vyrábět nábytek z dílů spojených čepem nebo oplétaným spojem, koženými řemínky či liánami. Tímto způsobem vznikala různá lehátka proplétané proutím nebo trávou, stoličky, stoly či police.
Sezení se dále tvořilo i jako určitý znak mocnosti. S postupným zavedením otopného systému došlo ve vyšších společnostech ke změnám způsobu bydlení a s tím byl tedy spojen i způsob sezení. Tehdy vznikaly první uzavřená ohniště do krbů či pecí, a navíc když dostaly obydlí první kamenné podlahy namísto prvotních hliněných, bylo třeba ochránit člověka od chladu od země, tudíž vznikly trůny, různé sedáky s vysokými opěradly a podnožníky. Panovníci byli zprvu obkládaní po stranách a za zády kožešinami a polštáři. A až konec středověku dal vzniku prvního čalouněného nábytku.
Období renesance sebou přináší i změnu v bydlení obyvatel, které se od gotických a románských obydlí lišily větší originalitou, pohodlností a pestrosti, co se barevného spektra interiéru týče. Interiéry se začínají obkládat dřevem a textilem a mění se i samotný způsob vytápění, kdy se začínají používat kachlová kamna. Toto nové období tiskne změnu i do vzhledu samotného sedacího nábytku. Od těžkých masivních židlí, připomínajících trůny se pozvolna upouští a začínají se vyrábět lehčí, ale přitom velmi stabilní a pevné židle, které následně svými konstrukčními vlastnostmi a tvarem velmi připomínaly židle dnešní.
Židle pro všechny.
Židle se samozřejmě vyvíjely i v závislosti na způsobu lidské činnosti, neboť měly právě za úkol usnadňovat lidem život a tudíž i vymezené možnosti použití. Snížením těžiště poskytovaly člověku lepší stabilitu a pevnější zapření nohou během práce třeba u kolovratu, mísení těsta či u verpánku. A v neposlední řadě samozřejmě poskytovaly člověku možnost odpočinku a třeba i lenošení.
Každé etapa v kulturních meznících lidstva dávala židlím jiný význam a měnila tudíž i jejich konstrukce. V dobách kdy byla v obydlích ještě podlaha hliněná, byly oblíbené trojnohé židle a až v dobách kamenných či dřevěných podlah se začaly užívat židle čtyřnohé. I módní vlna ovlivňovala konečnou podobu židle. Například v baroku si široké sukně dam vymohly velké a hluboké sedáky. A ani Vás určitě nepřekvapí, že již ve středověku bylo velmi oblíbeno čalouněné křeslo tzv. ušák, které poskytovalo oporu pro hlavu, a že existovaly skládací sedačky.
Nesmíme však zapomínat i na evoluci tzv. selských židlí, které čerpaly inspiraci právě od svých kolegyň z bohatších společenských vrstev. Tyto židle však měly jednodušší vzhled, ale to jim na půvabu neubíralo. Byly však velmi praktické a mnohem více korespondovaly s každodenním vesnickým životem. V obydlí hospodáře převládaly většinou lavice. Židlí bylo v těchto místností pramálo, většinou jen jedna či dva kusy, a na těch sedávaly pouze vzácné návštěvy.
Mějte krásný den.
Váš Nábytek v kostce
