Modré pondělí, následující po Květné neděli, je druhým dnem pašijového předvelikonočního týdne. Toto označení vychází z liturgického kalendáře a má hluboké kořeny v křesťanské tradici. Historie tohoto pojmenování sahá do středověku, kdy bylo toto pondělí dnem, kdy byly v kostelech vystaveny modré paramenty a modrá liturgická výzdoba.
Modré pondělí: Den klidu a odpočinku od práce
Vycházejíc z historického povědomí o tomto dni a jeho spojení s přípravami na Velikonoce a s křesťanskou pietou, se během Modrého pondělí lidé zpravidla vyhýbají určitým činnostem, které jsou považovány za nepříznivé nebo špatné. Podle tradice bylo totiž v tento den nedoporučeno pracovat na poli, aby se zabránilo škodám na úrodě nebo odvrácení božího požehnání. Lidé se vyhýbali také praní prádla, protože se věřilo, že by mohli "vyprat" štěstí a prosperitu ze svého domova. Někteří se dokonce vyhýbali plavání v této době, protože existovala pověra, že voda může být v tento den "očarovaná" nebo nebezpečná, anebo cestování, neboť se věřilo, že v tento den mohou být větší rizika na cestách, nebo že cestování může přilákat neštěstí.
Barevný pašijový týden
Pašijový týden, známý také jako Svatý týden nebo Velký týden, je důležitým obdobím v křesťanské liturgii, které předchází Velikonocům. Tento týden slouží k připomenutí událostí spojených s posledními dny Ježíšova života, jeho utrpením, smrtí a následným vzkříšením. Zahrnuje několik významných dnů, z nichž každý má svou vlastní liturgickou a symbolickou důležitost.
Květná neděle: Pašijový týden začíná Květnou nedělí, která připomíná Ježíšův triumfální vstup do Jeruzaléma. Lidé vítali Ježíše jako krále, rozprostírali před ním palmové ratolesti a volali „Hosana Synu Davidovu!“ Tento den je v katolické církvi také známý jako Neděle Božího milosrdenství a začíná také Svatý týden.
Zelený čtvrtek: Tento den připomíná poslední Večeři, kterou Ježíš sdílel se svými učedníky, během níž zavedl Eucharistii (večeři Páně) a umyl jim nohy jako symbol služby. Zelený čtvrtek také symbolizuje začátek pašijového týdne a Ježíšovo poslední setkání s učedníky před jeho zatčením.
Velký pátek: Tento den je věnován Ježíšovu ukřižování a smrti na kříži na Golgotě. Pro křesťany je to den zvláštního postu a modlitby. Během liturgie se často čte Příběh umučení podle evangelijního vyprávění, připomínající Ježíšovu oběť za hříchy lidstva.
Bílá sobota: Bílá sobota je období ticha a očekávání mezi Velkým pátkem a Velikonocemi. Tradičně se konají vigílie, při nichž se slaví Ježíšovo zmrtvýchvstání. V některých církvích se také konají křty nově věřících.
Velikonoční neděle: Velikonoční neděle je nejdůležitějším dnem křesťanského kalendáře, protože připomíná Ježíšovo vzkříšení z mrtvých. Pro křesťany je to den naděje, nového života a vykoupení. Liturgie Velikonoční neděle často zahrnuje čtení z evangelia o prázdném hrobu a setkání s vzkříšeným Ježíšem.
